Rozhovor s Vendulou Kroulíkovou

Povinnosti spojené s prací v Azylovém domě pro ženy a matky s dětmi ve Vysokém Mýtě už brzy koordinátorka Vendula Kroulíková vymění za roli maminky. Ještě před odchodem na mateřskou jsme jí položili pár otázek.

Jak vypadala Vaše cesta na pozici koordinátorky?

V.K.: Když jsem nastoupila do SKP-CENTRUM, o.p.s., měla jsem již nějaké zkušenosti v oblasti sociálních služeb, s vedením samotné pobytové sociální služby však ne. Byla to pro mě výzva posunout se dál a jsem ráda, že jsem tu možnost dostala.

Máte stejně pozitivní přístup ke klientkám služby i po třech letech práce?

V.K.: Upřímně jak kdy. Záleží na situaci. Je pravda, že za tu dobu, co jsem ve službě, jsem se setkala s různými lidmi a ne vždy jsem byla optimista.

Jakou máte zkušenost, je lepší být ke klientkám tvrdá a nekompromisní, nebo vstřícná s lidským přístupem?

V.K.: Myslím, že jsem vyzkoušela obojí. V prvním případě, když člověk lpí striktně na pravidlech za každou cenu, tak tím mnohdy ztrácí u klientek důvěru, kterou potřebuje k tomu, aby se spolupráce při řešení jejich nepříznivé sociální situace posunula dál. Ve druhém případě toho klientky mohou snadno zneužívat. Je potřeba to umět vybalancovat a není to vždy jednoduché. Klientka by měla vědět, že jsou tady nějaká pravidla, ke kterým se zavázala a pokud je nebude dodržovat, ponese za to následky, ale zároveň by se neměla bát přijít a říct mám takový a takový problém, co s tím mám dělat, nevím si s tím rady a chci to řešit. Toto pracovník nezíská okamžitě, musí na důvěře pracovat obvykle s nasazením lidského přístupu.

Existuje nějaký recept na to, aby se maminka s dětmi důstojně vrátila do běžného života a přestala být závislá na sociálních službách?

V.K.: Myslím si, že univerzální recept není, nebo jsem na něj zatím nepřišla. Je důležité, aby se klientky snažily svoji situaci řešit včas a nerezignovat, i když si budou myslet, že jsou na pomyslném dně. Když se chce, jde to. Ne jedné mamince se to podařilo.

Pokud byste mohla změnit cílovou skupinu, se kterou pracujete, jaká by to byla?

V.K.: Nevím, těžko říct. Každá cílová skupina má svoje pro a proti. Nejsem v tomto striktně vyhraněná.

Jakým způsobem trávíte volný čas?

V.K.: Momentálně se snažím po práci odpočívat, co to jde. Jinak jsem předtím trávila hodně času rekonstrukcí domu, který si z velké částí děláme svépomocí. Koníčky šly už před nějakým časem hodně stranou, ale ráda bych se k nim vrátila. Patří mezi ně hlavně cyklistika, turistika, běhání, lyžování a společenský tanec.

Děkujeme za rozhovor!