Ondra

„Jmenuju se Ondra a je mi 16 let. Žiju s rodičema a dvěma ségrama v bytě 2+1 na sídlišti. Naše rodiče se často hádali a otec mámu i mlátil, to jsem několikrát viděl a zbytek mi máma sama řekla. Někdy mě ráno budil tak, že na mě vylil studenou vodu, nebo mi dal rovnou facku. Několikrát jsem bránil mamku, když ji chtěl otec uhodit, vždy pak na mě nepříčetně křičel a hnusně mi nadával. Asi půl roku u nás ani nebydlel. Já už jsem nechtěl, aby se domů vrátil, ale ségry a máma mu chtěly dát ještě šanci.“

„Nikdy jsem tohle jeho chování nechápal, ale vždycky jsem měl strach, hlavně o mámu a sestry, aby jim něco neudělal. Jednou mámu mlátil páskem, já jsem jí přiběhl pomoct a křičel jsem na něj, ať toho nechá. I ostatní sourozenci byli často svědky hádek a některých napadení. Viděli pak samozřejmě modřiny, které matka měla. Já otce dokonce viděl, jak si doma píchá injekční stříkačku do ruky, asi to byly drogy.“

„Jednou se otec vrátil domů a byl evidentně opilej a já slyšel, jak se začali zase s mámou hádat. Najednou na mě máma křičela, ať ji přijdu na pomoc. Já jsem tam utíkal a viděl, jak otec mámu škrtí a křičel jsem na něj: “Už toho mám plný zuby, tohle si k mámě nebudeš dovolovat!“ a udeřil jsem ho pěstí do obličeje. On mě pak povalil na zem a začali jsme se prát. On mě chytl za vlasy a bouchl mi hlavou o zem, silou na mě klečel, že jsem se nemohl hýbat a začal mě škrtit. Při tomhle napadení jsem si zlomil prst u ruky a měl jsem pohmožděný krk. S mámou jsme se pak schovali v pokoji, a když otec odešel, sebral jsem se a vše šel nahlásit na policii – máma neměla odvahu.“

„Na základě  mé výpovědi na policii si zavolali druhý den i mamku a pak otce vykázali na 10 dní z domu. Ještě ten den se nám ozvala pracovnice Intervenčního centra, s kterou jsme si domluvili schůzku. Když jsme dorazili do Intervenčního centra, soc. pracovnice nám nabídla pomoc při sepsání Návrhu na předběžné opatření, které když soud schválí, prodlouží dobu vykázání o jeden měsíc. Dozvěděl jsem se, že když už mi je 16, můžu tenhle návrh podat i sám, byl jsem rád, protože jsem nevěděl, jestli si to mamka zas nerozmyslí. Nakonec jsme ho sepsali na oba dva a soud to schválil už druhý den. S mamkou jsme také začali docházet k panu psychologovi do Intervenčního centra a mamka pak poprosila soc. pracovnici, aby jí pomohla se sepsáním Žaloby na rozvod manželství. Byl jsem rád. Myslím, že otec s drogami a svým agresivním chováním nikdy nepřestane, a že se ani změnit nechce. Já už nechci, aby se k nám někdy vrátil!“

Helena

Paní Helena se do Intervenčního centra, které se zabývá pomocí osobám ohroženým domácím násilí, dostala pomocí kontaktu od kamarádky. Měla velké problémy se svým manželem. Ve svazku žila 15 let a během této doby se narodil syn.

Od počátku byl vztah nerovný. Manžel byl vždy ten, kdo určoval s kým se budou přátelit, co se koupí za vydělané peníze. Také se u něho stále více projevovala chorobná žárlivost a nechtěl manželku samotnou nikam pouštět. Prohlížel jí mobil, kontroloval e-mailovou poštu. Dlouho o všem mlčela, bála se to někomu říct, styděla se.

Jednoho dne si pozvala na návštěvu kamarádku. Manžel byl v hospodě a když se vrátil, začal na obě křičet co tam dělají, že jsou i v jeho bytě. Kamarádka odešla a paní Helena vzala syna a utekla k rodičům. Rozhodla se, že podá žádost o rozvod. Mezitím ji manžel neustále kontaktoval mobilním telefonem, stál u rodičů před domem, chodil za ní do práce. Vyhrožoval jí, že pokud se rozvede, zabije ji i syna. Paní Helena na tom byla psychicky špatně a svěřila se kamarádce. Ta jí předala kontakt na Intervenční centrum. Pracovnice  IC paní Heleně pomohla sepsat Návrh na předběžné opatření, kterým bylo manželovi uloženo, aby žádným způsobem nekontaktoval paní Helenu. Soud toto opatření vydal a po dobu 1měsíce manželovi paní Heleny zamezil v kontaktu s ní. Během této doby paní Helena podala návrh na rozvod a začala řešit výchovu a výživu syna.

Alena

Intervenční centrum (IC) pro osoby ohrožené domácím násilím zkontaktovalo ohroženou osobu paní Alenu. Policie České republiky využila institut vykázání a manžela (násilná osoba, NO) na 10 dní vykázala ze společného obydlí. Paní Aleně je 45 let a spolu s manželem mají 2 nezletilé děti. NO se léčí pro schizofrenii, na léky pije alkohol a jeho agrese stoupá. Pí. Alenu manžel opakovaně škrtil, vyhrožoval jí zabitím a k fyzickému napadení docházelo i v době, kdy byla paní Alena těhotná. Manžel často paní Aleně vulgárně nadával. K domácímu násilí docházelo i před nezletilými dcerami. V této záležitosti byly paní Aleně předány kontakty na Orgán sociálně právní ochrany dětí, se kterým aktivně spolupracovala. IC nabídlo paní Aleně možnost zkusit prodloužit dobu vykázání o jeden měsíc prostřednictvím Návrhu na předběžné opatření. Paní Alena s nabídkou souhlasila a chtěla pomoci se sepsáním návrhu, který soud do 48 hodin od podání schválil. Během onoho měsíce sepsala paní Alena spolu s pracovnicí IC Žalobu o rozvod manželství a Návrh na prodloužení předběžného opatření, neboť i nadále panovala obava ohrožené osoby z možných útoku manžela na její osobu. Soud návrhu vyhověl a prodloužil dobu vykázání na půl roku. Během této doby byly nezletilé děti svěřeny do péče paní Aleně. Paní Alena si našla nové bydlení a začala žít nový život.

IC nabídlo paní Aleně sociálně-právní poradenství a psychologické poradenství. Paní Alena využila psychologického poradenství a aktivně spolupracovala s psychologem.

Marie

Paní Marie na Intervenční centrum, které pomáhá osobám ohroženým domácím násilím dostala kontakt od příslušníků Policie. V jejím bytě  opakovaně docházelo k napadání. Násilníkem byl její 40letý syn, který se vrátil domů po „nepovedeném“ manželství. V té době již byla Marie vdova.

Syn jí zpočátku sliboval, jak se budou spolu dobře mít, jak jí bude pomáhat. Po pár týdnech však již začal chodit do hospody a své matce hrubě a vulgárně nadával kdykoliv si s ním chtěla promluvit. Když ho prosila ať se odstěhuje, jen se jí vysmíval. Několikrát do ní prudce strčil, chytil ji pod krkem. Paní Marie se vlastního syna začala bát. Kdykoliv se vracel z hospody, ona se zamykala nebo utíkala na půdičku.

K nějakému řešení nemohla najít odvahu. Jednou byla sousedka svědkem scény, kdy za oknem viděla jak syn na svoji matku bere židli a ohrožuje ji. Sousedka na nic nečekala a přivolala Polici. Když hlídka dorazila na místo, paní Marie měla na krku podlitiny. Syn se podrobil zkoušce na alkohol a následně byl odvezen na Záchytnou stanici. Příslušníci Policie paní Marii i její sousedku vyslechli. Na základě jejich výpovědí pak došlo k vykázání syna z domu na 10dní. Během těchto dnů pak paní Marii zkontaktovala pracovnice IC a pomohla jí sepsat Návrh na předběžné opatření, který Marie předložila soudu. Soud Návrhu vyhověl a prodloužil vykázání syna na další měsíc. Mezitím si paní Marie podala k soudu Žalobu na vyklizení bytu.

Během roku 2016 došlo v Pardubickém kraji k 77 případům vykázání násilníka z domu. V rámci vykázání Policie Pardubického kraje označila jako osoby ohrožené domácím násilím 79 žen, 18 mužů a 69 dětí.

Za uplynulý rok se na Intervenční centrum se žádostí o pomoc obrátilo celkem 229 klientů (204  žen a 25 mužů).